Jak už to tak mívám, nejvíc energie ke mně přichází se zapadajícím sluncem. Takže jsem se kolem šesté pustila do realizace projektu "Pařížské okno". Definitivně jsem se rozloučila se záclonami a když už byla venku úplná tma, začala jsem s mytím oken při světle lampičky. A protože mi byla zima na hlavu, vzala jsem si svou oblíbenou (dost velkou a zelenou) čepici. Díky tomu jsem se o pár dní později seznámila se sousedy přes ulici a dostala od nich skvělé indiánské jméno - Ta která myje okna v kulichu. Přesně tak jsem se vždycky chtěla jmenovat! No a výsledek snažení...
Žádné komentáře:
Okomentovat