PODZIM NEBOLI SÁZENÍ
Řekněme, že máte někde venku, mezi loukami a lesy, svůj srub,
bungalov, víkendhaus nebo jak to jmenujete; a kolem něho kousek
půdy, který nazýváte svým; nebo řekněme, že nic takového dosud
nemáte, ale že byste to chtěli mít. V tom případě vězte, že tito dnové
podzimní nejsou doba, kdy se člověk hospodář ukládá k zimnímu
spánku, nýbrž právě naopak doba, kdy v něm mocně hárají mízy
sadařské; i počne na své měřici půdy vysazovat všeho druhu keře,
stromky a stromy, polokmeny a pyramidy. Jaro je doba květů,
kdežto podzim je sezóna, kdy i zahradník uzrává v jadrné dřevo a
nasazuje budoucí košaté koruny; což se projevuje tím, že kope do
země jamky a do nich ukládá kořínky toho, co jednou bude bujným
keřem nebo stoletým stromem; pak je zahrne půdou, přišlápne
nohou a řádně proleje, a je to; nyní budiž ponecháno přírodě, aby
ukázala, co dovede.
Ano, do stínu zdi jarní meruzalku, a u pumpy poroste černý bez;
odjakživa patří chebzí k venkovským pumpám. Toto bude řádka
šeříků, a k jejich modrým a lilákovým hroznům nesmí chyběti zlatý
déšť čilimníku. SyringaGlaburnum: což neznějí už ta jména jako
vyzvánění zvonů ranních a večerních? A musí tu kvést pustoryl pro
vůni jarního večera, a slunce polední bude jiskřit na bělostných
květech trojpuku nebo tavolníku; nic pak není krásnější po jarní
přeháňce než rudé kalíšky vajgélie, vážně a bohatě žehnoucí z
těžkého, zroseného lupení. Ano, to vše tu musí být; a ještě Rosa
rugosa a rumělková kdoulička, a hloh, ano, jaký by byl na světě
život bez hloží? To tedy by bylo aspoň to hlavní –
Ale ne; není přece jenom jaro; což nechtějí mít svou krásu i dny
podletní a podzimní? Jen kopej dál své jamky, zahradníku; tady
musí nést skalník a dříšťál své rudé bobulky a jeřáb se ověsit
bohatými hrstmi cinobrových korálů; tady zahoří podzimním
nachem jedovatá škumpa a zaplane tatarský javor jako hořící keř.
Tak, teď je to dobré; jen, pravda, aby tu i pro zimu zůstalo trochu
barvy; jen kopej dál, zahradníku, a udělej jamky pro žluté a korálové
proutky dřínu, pro zelené proutí zákuly, a tady u potoka pro
nachové a zlaté proutí vrbové. A teď už nemůžeš víc udělat; rok je
krátký a nemá víc než čtvero ročních časů.
Počkej, co je tenhle slabý proutek? Vida, to je Prunus
sachalinensis, třešeň ze Sachalinu; i najdi pro ni veliké místo, neboť
tento proutek bude keřem vysokým třicet metrů. A tohle útlé
košťátko, to je třešeň hisakura, jež jednou doroste tak, že div nebude
plout po nebi růžovým oblakem svých květů; a ještě tu ten proutek,
to bude střemcha mohutná jako báň, střemcha ze zahrady dětství.
A to už je všechno, ne? Nu, chválabohu, kousek půdy je osazen.
Kolem duní černé a hluboké lesy, vysoko šlehají světlé kmeny
jasanů, v podzimním slunci zlátnou koruny dubů těžké a plné jako
skály; ale člověk proutky sázející je vůbec nevidí; rozhlíží se po své
měřici půdy, kde z mokré trávy hole a vyzáble čouhá několik
temných proutků, a šeptá si s hlubokým a skoro zbožným
uspokojením:
“Tak, teď už to tu není tak holé!”
Pan Karel Čapek, Kalendář (zdarma ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha).
Pan Karel Čapek, Kalendář (zdarma ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha).
Žádné komentáře:
Okomentovat