Nejhůř je zahradníkovi, když nastanou holomrazy. Tehdy země
ztuhne a vyschne na kost, den za dnem a noc za nocí hlouběji;
zahradník myslí na kořínky, které zamrzají v půdě mrtvé a tvrdé
jako kámen; na větévky až do dřeně prozáblé suchým a ledovým
větrem; na mrznoucí pupence, do kterých na podzim rostlina sbalila
svých pět švestek. Kdybych věděl, že to pomůže, oblékl bych svou
cesmínu do vlastního kabátu a na janovec bych navlékl své vlastní
kalhoty; pro tebe svléknu svou košili, azalko pontská, tebe, dlužicho,
přikreju kloboukem, a na tebe, krásnoočko, už nezbývají než mé
ponožky; i vezmi zavděk.
Pan Karel Čapek, Zahradníkův rok (doporučeně-povinná četba pro všechny /a nejen/ partyzánské zahradníky; zdarma ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha.
Žádné komentáře:
Okomentovat