Po víc než třech letech jsem se konečně rozhoupala k tomu, abych poslala svou největší a nejmilejší levandulku do světa. Myslím, že už jí byl pařížské okno malé a na zahradě kamarádů v Srbsku jí bude líp...
Ale stejně je bez ní mé pařížské okno nějaké prázdné. Snad ho levandulový dorost brzy zaplní. Velkou naději vkládám i do muškátů, které jsem po bouřce našla polámané na chodníku nebo vyhozené i s hlínou u nás před domem. Ať rostou a vzkvétají!
Žádné komentáře:
Okomentovat