Dnes ráno v osm bylo osm stupňů... K mojí velké radosti (a ke smůle mých méně otužilých blízkých) je pařížské okno situováno tak, že ho můžu v dubnu otevřít, zcela zaplnit květinami a nechat ho celé léto otevřené. Domů mi nikdy nenapršelo, můžu se dívat na bouření živlů v přímém přenosu a bydlíme tak vysoko, že sem nikdo nevleze. Ale i na Eskymáka (jak mi někteří přezdívají) jednou dojde... Je na čase přijmou realitu a přivítat babí léto. Po půlhodinovém přesunu květin (a dalších nezbytností) jsem slavnostně zavřela půlku okna...
Žádné komentáře:
Okomentovat