...Tedy
pokud se týče toho rašení, už se to opravdu začíná: tuhle se
vysunuje z půdy zavalitý pucek, puk tlustý a zavřený, tamhle se
řásně rozvírá mladý lupínek tak krásně zelený, že nikdy
jindy nic tak zeleného není; ale to není všechno. Když se na to
podíváte blíž, vidíte, že se ten mladinký život prodírá z
práchně a tlení loňského podzimu; že až po krk vězí v
hromadném pohřebišti loňské vegetace. Teprve zjara se pochovává
loňský list; teprve v době rašení se obrací v prach a popel.
Když se na to pořádně podíváme, není jarní půda poseta
květem; daleko víc je poseta mrtvým listím a tlením a rozpadem
toho, co bylo vloni. Teď teprve se pohřbívá minulý rok; teprve
teď se vrací mrtvý život do země, ze které vzešel. Není
vzkříšení mrtvých; je vzkříšení mezi mrtvými.
Počkej, svěží lístku mezi hnijícím chřástem, tohle tím chceš říci: věčná současnost života a smrti.
Počkej, svěží lístku mezi hnijícím chřástem, tohle tím chceš říci: věčná současnost života a smrti.
Pan Karel Čapek, Kalendář - Podjaří
Žádné komentáře:
Okomentovat