Páně Čapkovo vysvětlení

JAK VZNIKÁ ZAHRADNÍK

Proti všemu zdání zahradník se nerodí ze semene, výhonku,

cibule, hlízy ani štupru, nýbrž vzniká zkušeností, okolím a

přírodními podmínkami. Dokud jsem byl malý, měl jsem k otecké

zahradě poměr vzpurný, ba i škodolibý, protože jsem měl zakázáno

šlapat po záhonech a trhat nezralé ovoce. Podobně Adam měl v

Zahradě Ráje zapovězeno šlapat po rabátkách a trhat ovoce Stromu

Poznání, protože nebylo ještě zralé; jenže Adam – stejně jako my

děti – si natrhal nezralého ovoce a následkem toho byl z ráje

vyhnán; od té doby je a vždy bude ovoce Stromu Poznání nezralé.

Pokud je člověk v květu mladosti, myslí si, že květ je to, co se nosí

v knoflíkové dírce nebo podává děvčeti; nemá jaksi to pravé

pochopení pro to, že květ je něco, co přezimuje, co se okopává a

mrví a zalévá a přesazuje a řízkuje a ořezává a přivazuje a zbavuje

plevele a plodnic a suchých lístků a mšic a padlí; místo aby přerýval

záhonky, běhá za děvčaty, ukájí svou ctižádost, požívá plodů života,

kterých sám nevypěstil, a vůbec chová se celkem destruktivně. Je

potřeba jisté zralosti, řekl bych, jistého věku paternity, aby se člověk

mohl stát zahradníkem amatérem. Mimoto je třeba, aby měl svou

zahrádku. Obyčejně si ji nechá udělat od zahradníka z povolání a

myslí si, že se na ni bude chodit po své práci dívat a radovat se z

květinek a naslouchat šveholení ptáčků. Jednoho dne se mu stane,

že sám vlastní rukou zasadí jednu kytičku; mně se to stalo s

netřeskem. Přitom mu nějakou záděrou či jak vnikne do těla trochu

půdy a způsobí jakousi otravu nebo zánět; zkrátka z člověka se

stane zanícený zahradník. Jen drápek uvíz, a chycen je celý ptáček.

Jindy vzniká zahradník nákazou od sousedů; vidí třeba, jak

sousedovi kvete smolnička, a řekne si: Zatrápeně, proč by taky

nekvetla mně? A to by tak hrálo, abych ji neměl ještě lepší! – Od

těchto začátků zapadá zahradník hloub a hloub do této nově

probuzené vášně, živené dalšími úspěchy a vybičované dalšími

neúspěchy; propuká v něm chtíč sběratelský, který jej pohání, aby

vypěstoval všecko podle abecedy od Acaeny po Zauschnerii;

později se v něm vyvíjí náruživost specialistická, která z člověka do

té doby příčetného učiní růžaře, jiřináře nebo jiný druh

exaltovaného maniaka. Opět jiní propadnou vášni umělecké a

ustavičně přerovnávají, mění a přestavují svou zahrádku,

komponují barvy, přeskupují trsy a vyměňují, co jim kde stojí a

roste, štváni tak řečenou tvůrčí nespokojeností. Ať si nikdo nemyslí,

že pravé zahradničení je bukolická a meditativní činnost. Je to

neúkojná vášeň, jako všecko, do čeho se pustí důkladný člověk.

Ještě vám povím, jak poznáte pravého zahradníka. “Musíte se

přijít ke mně podívat,” praví, “já vám musím ukázat svou

zahrádku.” Když tedy přijdete, abyste mu udělali radost, najdete,

jak někde mezi perenami vyčnívá jeho zadní část. “Hned přijdu,”

povídá přes rameno, “jen co to tadyhle vysadím.” “Jen se

nevyrušujte,” řeknete mu přívětivě. Po nějaké době to už nejspíš

vysadil; zkrátka vstane, zamaže vám ruku a záře pohostinností

praví: “Tak se pojďte podívat; je to sic malá zahrádka, ale –

okamžik,” povídá a sehne se nad rabátko, aby tam vyplel několik

traviček. “Tak pojďte. Já vám ukážu Dianthus Musalae, to budete

koukat. Hergot, tady jsem to zapomněl zkypřit,” praví a začne se

rýpat v půdě. Po čtvrthodince se opět vztyčí. “Aha,” řekne, “já jsem

vám chtěl ukázat ten zvonek, Campanula Wilsonae. To je vám ten

nejhezčí zvonek, jaký – Počkejte, tady musím přivázat to

Delphinium.” Když to přivázal, vzpomene si: “Bodejť, vy se teda

chcete podívat na to Erodium. Okamžik,” bručí, “jen co tadyhle

přendám ten Aster; on tu má málo místa.” Načež odejdete po

špičkách, nechávaje mezi perenami vyčnívat jeho zadní část.

A když jej zase potkáte, řeknu vám: “Musíte se přijít ke mně

podívat; mně vám kvete jedna růže pernetka, to jste ještě neviděl.

Tak přijdete? Ale jistě!”

Nu dobře: pojďme se k němu podívat, jak rok plyne.


Pan Karel Čapek, Zahradníkův rok (zdarma ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha).


Ano, takhle nějak vznikla i Partyzánská Zahradnice... Jen (stejně jako ostatní partyzánští zahradníci) nevlastní tu zahrádku :-).