Vítám Vás na stránkách, které vznikly z potřeby sdílet radosti partyzánského zahradničení.
Ráda bych také představila pár svých nápadů na zkrášlení některých pozapomenutých míst v Holešovicích a v neposlední řadě doufám,
že se ke mně někdo přidá…

31. října 2010

Partyzánští tulipáni

Sice trošku později, než je v kraji zvykem, ale přeci! V sobotu jsme na výletě do Úval koupili deset cibulek různobarevných tulipánů a v neděli proběhl velmi rychlý výsadek na novém místě ve Stromovce. A teď už nezbývá, než čekat na jaro…

2. září 2010

Pochvala

Málem jsem zapomněla! 
Dostala jsem diplom za příkladnou péči o slunečnice, který mi udělal velkou radost. Děkuju...




31. srpna 2010

Jak to všechno začalo

Rok 2010 byl pro mě, co se týče partyzánského zahradničení rokem nula… Už si přesně nepamatuju, jak jsem se o fenoménu guerilla gardening dozvěděla, co ale vím naprosto přesně je, že mě ta myšlenka ihned naprosto nadchla. Takže jsem odsypala pár slunečnicových semínek z krmení pro sýkorky, nechala je naklíčit a předpěstovala doma asi deset slunečnic, které se na prvního máje přestěhovaly ke hřbitovní zdi na kraji Stromovky. Ale místo jsem nevybrala dobře, slunečnice si tam sluníčka moc neužily a tak se hodně vytáhly, potřebovaly podpěry a vyrostly maximálně do výšky půl metru. Vlastně ani moc nevypadaly jako slunečnice, ale i tak jsem z nich měla velkou radost a bavilo mě starat se o ně. A taky mi díky tomu došlo, že musím najít pro příští léto mnohem víc prosluněné místo. Jo jo, chybami se partyzáni učí…

První máj,
založení slunečnicového políčka
Takhle nějak vypadaly všechny
První rozkvetlá
Druhá skoro-rozkvetlá
...a další...
...a další...
...a další...
...a další...
...a další.
Večerní zalívání
Začátek dekadence...
...
...
...
...
...
...
...
...
Poslední statečná partyzánka

30. srpna 2010

Páně Čapkovo vysvětlení

JAK VZNIKÁ ZAHRADNÍK
Proti všemu zdání zahradník se nerodí ze semene, výhonku,
cibule, hlízy ani štupru, nýbrž vzniká zkušeností, okolím a
přírodními podmínkami. Dokud jsem byl malý, měl jsem k otecké
zahradě poměr vzpurný, ba i škodolibý, protože jsem měl zakázáno
šlapat po záhonech a trhat nezralé ovoce. Podobně Adam měl v
Zahradě Ráje zapovězeno šlapat po rabátkách a trhat ovoce Stromu
Poznání, protože nebylo ještě zralé; jenže Adam – stejně jako my
děti – si natrhal nezralého ovoce a následkem toho byl z ráje
vyhnán; od té doby je a vždy bude ovoce Stromu Poznání nezralé.
Pokud je člověk v květu mladosti, myslí si, že květ je to, co se nosí
v knoflíkové dírce nebo podává děvčeti; nemá jaksi to pravé
pochopení pro to, že květ je něco, co přezimuje, co se okopává a
mrví a zalévá a přesazuje a řízkuje a ořezává a přivazuje a zbavuje
plevele a plodnic a suchých lístků a mšic a padlí; místo aby přerýval
záhonky, běhá za děvčaty, ukájí svou ctižádost, požívá plodů života,
kterých sám nevypěstil, a vůbec chová se celkem destruktivně. Je
potřeba jisté zralosti, řekl bych, jistého věku paternity, aby se člověk
mohl stát zahradníkem amatérem. Mimoto je třeba, aby měl svou
zahrádku. Obyčejně si ji nechá udělat od zahradníka z povolání a
myslí si, že se na ni bude chodit po své práci dívat a radovat se z
květinek a naslouchat šveholení ptáčků. Jednoho dne se mu stane,
že sám vlastní rukou zasadí jednu kytičku; mně se to stalo s
netřeskem. Přitom mu nějakou záděrou či jak vnikne do těla trochu
půdy a způsobí jakousi otravu nebo zánět; zkrátka z člověka se
stane zanícený zahradník. Jen drápek uvíz, a chycen je celý ptáček.
Jindy vzniká zahradník nákazou od sousedů; vidí třeba, jak
sousedovi kvete smolnička, a řekne si: Zatrápeně, proč by taky
nekvetla mně? A to by tak hrálo, abych ji neměl ještě lepší! – Od
těchto začátků zapadá zahradník hloub a hloub do této nově
probuzené vášně, živené dalšími úspěchy a vybičované dalšími
neúspěchy; propuká v něm chtíč sběratelský, který jej pohání, aby
vypěstoval všecko podle abecedy od Acaeny po Zauschnerii;
později se v něm vyvíjí náruživost specialistická, která z člověka do
té doby příčetného učiní růžaře, jiřináře nebo jiný druh
exaltovaného maniaka. Opět jiní propadnou vášni umělecké a
ustavičně přerovnávají, mění a přestavují svou zahrádku,
komponují barvy, přeskupují trsy a vyměňují, co jim kde stojí a
roste, štváni tak řečenou tvůrčí nespokojeností. Ať si nikdo nemyslí,
že pravé zahradničení je bukolická a meditativní činnost. Je to
neúkojná vášeň, jako všecko, do čeho se pustí důkladný člověk.
Ještě vám povím, jak poznáte pravého zahradníka. “Musíte se
přijít ke mně podívat,” praví, “já vám musím ukázat svou
zahrádku.” Když tedy přijdete, abyste mu udělali radost, najdete,
jak někde mezi perenami vyčnívá jeho zadní část. “Hned přijdu,”
povídá přes rameno, “jen co to tadyhle vysadím.” “Jen se
nevyrušujte,” řeknete mu přívětivě. Po nějaké době to už nejspíš
vysadil; zkrátka vstane, zamaže vám ruku a záře pohostinností
praví: “Tak se pojďte podívat; je to sic malá zahrádka, ale –
okamžik,” povídá a sehne se nad rabátko, aby tam vyplel několik
traviček. “Tak pojďte. Já vám ukážu Dianthus Musalae, to budete
koukat. Hergot, tady jsem to zapomněl zkypřit,” praví a začne se
rýpat v půdě. Po čtvrthodince se opět vztyčí. “Aha,” řekne, “já jsem
vám chtěl ukázat ten zvonek, Campanula Wilsonae. To je vám ten
nejhezčí zvonek, jaký – Počkejte, tady musím přivázat to
Delphinium.” Když to přivázal, vzpomene si: “Bodejť, vy se teda
chcete podívat na to Erodium. Okamžik,” bručí, “jen co tadyhle
přendám ten Aster; on tu má málo místa.” Načež odejdete po
špičkách, nechávaje mezi perenami vyčnívat jeho zadní část.
A když jej zase potkáte, řeknu vám: “Musíte se přijít ke mně
podívat; mně vám kvete jedna růže pernetka, to jste ještě neviděl.
Tak přijdete? Ale jistě!”
Nu dobře: pojďme se k němu podívat, jak rok plyne.


Pan Karel Čapek, Zahradníkův rok (zdarma ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha).


Ano, takhle nějak vznikla i Partyzánská Zahradnice... Jen (stejně jako ostatní partyzánští zahradníci) nevlastní tu zahrádku :-).