Vítám Vás na stránkách, které vznikly z potřeby sdílet radosti partyzánského zahradničení.
Ráda bych také představila pár svých nápadů na zkrášlení některých pozapomenutých míst v Holešovicích a v neposlední řadě doufám,
že se ke mně někdo přidá…

4. listopadu 2012

Zajímavé setkání

Dnes jsem zažila ve Stromovce zajímavé setkání s cestovatelkou slečnou Trudy. Chvíli jsme si povídaly a já se pak doma podívala na její blog. Je to opravdu pěkné počtení, vřele doporučuji! 

14. října 2012

A už bude jaro?

Dnešní ráno bylo jako stvořené pro zasazení cibulek narcisek, které mi letos na jaře dělaly radost na pařížském okně. Vyplnily mezeru mezi partyzánskými tulipány, tak doufám, že přežijí v pořádku zimu a na jaře se ukážou v celé své kráse...




9. října 2012

Loď odplula...

Vypadá to, že námořník ve Stromovce u rybníka tak dlouho vyhlížel loď, až pro něj nějaká přijela. Každopádně tam už není...


8. října 2012

9. září 2012

Konečně něco veselejšího!

Po bezhlavé žirafě a posledním rozloučení se statečnou partyzánkou už bylo na čase, aby se zase pro změnu něco povedlo...


Stateční partyzáni z truhlíku se rozhodli, že mi na konci léta vynahradí ne příliš úspěšnou sezónu. Moc děkuju, povzbuzení jsem rozhodně potřebovala! 


7. září 2012

Babí léto na pařížském okně

Dnes ráno v osm bylo osm stupňů... K mojí velké radosti (a ke smůle mých méně otužilých blízkých) je pařížské okno situováno tak, že ho můžu v dubnu otevřít, zcela zaplnit květinami a nechat ho celé léto otevřené. Domů mi nikdy nenapršelo, můžu se dívat na bouření živlů v přímém přenosu a bydlíme tak vysoko, že sem nikdo nevleze. Ale i na Eskymáka (jak mi někteří přezdívají) jednou dojde... Je na čase přijmou realitu a přivítat babí léto. Po půlhodinovém přesunu květin (a dalších nezbytností) jsem slavnostně zavřela půlku okna... 





31. srpna 2012

Výsadkáři aneb Jak jsem začala mít ráda muškáty

Muškáty se objevily v mém životě (a na mém pařížském okně) zcela neplánovaně a tak trochu nechtěně. Někdy koncem července jsem šla z práce domů krátce po bouřce a na chodníku ležel ulomený šlahoun muškátu. Nikdy jsem tyhle kytky nijak nemilovala, ale přišlo mi líto velkého kusu rostliny, který dal jistě matce Přírodě spoustu práce... Vzala jsem tedy šlahoun domů (a tím i muškáty na milost) a zakomponovala ho do celku pařížského okna. Rostlinka úplně bez problémů zakořenila a začala se pomalinku roztahovat ve svém novém květináči. Za týden se po silném větru situace opakovala, jen šlahounů jsem cestou z metra domů posbírala o trochu víc... Stále ještě velmi nenápadná invaze! Nicméně o týden později spadl sousedům při velké bouřce  z okna OBROVSKÝ truhlík PLNÝ pelargónií a po té, co ležel pár dní rozmlácený s polámanými květinami před jejich dveřmi, vyhodili celou rotu výsadkářů nemilosrdně k popelnicím. A to ti stateční chlapci přežili výsadek ze čtvrtého patra bez padáku! No chápete to? Já tedy ne! Mé partyzánské srdce dojala statečnost a vytrvalost těchto květin, od popelnic jsem je zachránila a vytvořila si na pařížském okně silnou klaku muškátů. Zatím se pomalu vzpamatovávají ze svého dobrodružství, ale věřím, že příští rok mě odmění spoustou květů od brzkého léta do pozdního podzimu. Nakonec jsou to vlastně dost prima kytky! 




21. srpna 2012

Bezhlavě...




Co dodat? Letos je opravdu rok tvrdých partyzánských bojů...

19. srpna 2012

Důležitý nález

Nález dvou kusů starých papírových kufrů pod dálničním mostem na Kačerově. Vize kufru plného loutek. První myšlenky na Divadlo jednoho kufru, první nápady ke hře...


17. srpna 2012

Poslední rozloučení

V pátek 17. srpna proběhlo v podvečerních hodinách poslední rozloučení s naší statečnou partyzánskou slunečnicí. Děkuji všem hostům za účast. 









15. srpna 2012

Smutná zpráva

V noci ze 7. na 8. srpna byla vážně zraněna osamělá partyzánská bojovnice. Nic jí nebylo platné maskování květu, předčasně jsem se radovala, že když odkvetla, je už v bezpečí před nepřátelským útokem... Nezbylo, než jí uštědřit ránu z milosti. Škoda, sýkorky na Štědrý den nedostanou lokální nadílku. 




Poslední rozloučení se statečnou bojovnicí proběhne v pátek 17. srpna v podvečerních hodinách na místě, kde prožila svůj tříměsíční partyzánský život. Vhodným nápojem pro tuto příležitost je černé pivo...

14. srpna 2012

Aspoň malá radost

I když se letos mému partyzánskému zahradničení moc nedaří, vypadá to, že aspoň partyzáni z truhlíku vykvetou. Sice jich mohlo být daleko víc (kdyby je záhadný Viktor Čistič hned po vyklubání z hlíny nevyplel), ale aspoň zůstalo těchto pár vytrvalců. 


10. srpna 2012

Sraz námořníků

Tak se nám to ve Stromovce začíná těmi námořníky nějak hemžit. Ale loď pořád nikde!


7. srpna 2012

Už nám to zraje!

Pár opravdu teplých dnů a z kvetoucí stydlivé krásky je téměř zralá partyzánka...


5. srpna 2012

Námořník ve Stromovce

Lano, co k nebi nás poutá (Traband)

Já sedával v přístavu, popíjel kořalu, s holkama laškoval
A bylo mi fuk, co je, hlavně když fajfka mi doutná
Co bylo už není, všechno mý jmění jsem dávno rozfofroval
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá

Ale najednou zmatek, když vešel ten chlápek, na mou duši!
Objedná si drink a sedne si vedle do kouta
Pak se nakloní ke mně a povídá jemně: Matouši!
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá

Já povídám: Pane, odkud se známe? Esli se nemýlíte?
A co je vám do mě, starýho mrchožrouta?
On na to: Pojď, dej se na moji loď, má jméno Eternité
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá

Ty jeho slova se zařízly do mě jako bys břitvou šmik
Jako když po ránu vzbudí tě křik kohouta
Tak povídám: Jdem! A ještě ten den stal se ze mě námořník
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá

Tak zvedněme kotvy a napněme plachty, vítr začíná vát!
Černý myšlenky vymeťme někam do kouta
Hudba ať hraje o dobytí ráje, teď není čeho se bát
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá  








31. července 2012

Loučení s levandulkou

Po víc než třech letech jsem se konečně rozhoupala k tomu, abych poslala svou největší a nejmilejší levandulku do světa. Myslím, že už jí byl pařížské okno malé a na zahradě kamarádů v Srbsku jí bude líp...







Ale stejně je bez ní mé pařížské okno nějaké prázdné. Snad ho levandulový dorost brzy zaplní. Velkou naději vkládám i do muškátů, které jsem po bouřce našla polámané na chodníku nebo vyhozené i s hlínou u nás před domem. Ať rostou a vzkvétají!