Vítám Vás na stránkách, které vznikly z potřeby sdílet radosti partyzánského zahradničení.
Ráda bych také představila pár svých nápadů na zkrášlení některých pozapomenutých míst v Holešovicích a v neposlední řadě doufám,
že se ke mně někdo přidá…

30. října 2011

Druhá pavučina

Stejně jako minulou neděli i dnes jsme se vydali s panem Pavoukem do Stromovky, abychom zavěsili naši další pavučinu. Tentokrát jsem pod odborným vedením šmodrachala hlavně já. Výsledek posuďte sami. 





Už se těším, co spácháme příště...

29. října 2011

Zahradníkův rok

Po včerejším večeru s krásnými texty pana Čapka zatoužila jsem jako správný knihomol a knihomil po Zahradníkově roku v knižním vydání. A ve zřejmě jediném otevřeném antikvariátu na mě čekalo moc hezké vázané a ilustrované vydání! Tak se teď chvílemi ztrácím v páně Čapkově zahradě plné rostlin, práce, laskavého humoru, lásky k zahradničení a hlavně pokory k přírodě, k její síle a zázrakům. Úžasná a velmi inspirativní knížka, moc doporučuju. 

28. října 2011

Pozdravení z Vinohrad

Díky projektu Praha město literatury mám výbornou radu pro všechny partyzánské zahradnice a zahradníky, nešťastné z končící sezóny:

"Květináče! Vždyť je možno pěstovat kytky v květináčích! Rázem se mu zjeví houští palem a latánií, dracén a tradeskancií, asparágů, klívií, aspidister, citlivek a begónií v celé své tropické kráse; a mezi nimi, víme, pokvete nějaká ta urychlená primule a hyacint a brambořík; z předsíně uděláme rovníkovou džungli, po schodech budou splývat visuté úponky a do oken dáme kytky, které pokvetou jako blázni. Tu tedy člověk zahradník vrhne rychlý pohled kolem sebe; nevidí už pokoj, který obývá, nýbrž rajský prales, který tu vytvoří, a běží k zahradníkovi za roh, aby si přinesl plnou náruč vegetačních pokladů."

Pan Karel Čapek, Zahradníkův rok (doporučeně-povinná četba pro všechny /a nejen/ partyzánské zahradníky; zdarma ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha).

27. října 2011

Pan Čapek partyzánským zahradníkům a zahradnicím

PODZIM NEBOLI SÁZENÍ
Řekněme, že máte někde venku, mezi loukami a lesy, svůj srub,
bungalov, víkendhaus nebo jak to jmenujete; a kolem něho kousek
půdy, který nazýváte svým; nebo řekněme, že nic takového dosud
nemáte, ale že byste to chtěli mít. V tom případě vězte, že tito dnové
podzimní nejsou doba, kdy se člověk hospodář ukládá  k zimnímu
spánku, nýbrž právě naopak doba, kdy v něm mocně hárají mízy
sadařské; i počne na své měřici půdy vysazovat všeho druhu keře,
stromky a stromy, polokmeny a pyramidy. Jaro je doba květů,
kdežto podzim je sezóna, kdy i zahradník uzrává v jadrné dřevo a
nasazuje budoucí košaté koruny; což se projevuje tím, že kope do
země jamky a do nich ukládá kořínky toho, co jednou bude bujným
keřem nebo stoletým stromem; pak je zahrne půdou, přišlápne
nohou a řádně proleje, a je to; nyní budiž ponecháno přírodě, aby
ukázala, co dovede.
Ano, do stínu zdi jarní meruzalku, a u pumpy poroste černý bez;
odjakživa patří chebzí k venkovským pumpám. Toto bude řádka
šeříků, a k jejich modrým a lilákovým hroznům nesmí chyběti zlatý
déšť čilimníku. SyringaGlaburnum: což neznějí už ta jména jako
vyzvánění zvonů ranních a večerních? A musí tu kvést pustoryl pro
vůni jarního večera, a slunce polední bude jiskřit na bělostných
květech trojpuku nebo tavolníku; nic pak není krásnější po jarní
přeháňce než rudé kalíšky vajgélie, vážně a bohatě žehnoucí z
těžkého, zroseného lupení. Ano, to vše tu musí být;  a ještě Rosa
rugosa a rumělková kdoulička, a hloh, ano, jaký by byl na světě
život bez hloží? To tedy by bylo aspoň to hlavní –
Ale ne; není přece jenom jaro; což nechtějí mít svou krásu i dny
podletní a podzimní? Jen kopej dál své jamky, zahradníku; tady
musí nést skalník a dříšťál své rudé bobulky a jeřáb se ověsit
bohatými hrstmi cinobrových korálů; tady zahoří podzimním
nachem jedovatá škumpa a zaplane tatarský javor jako hořící keř.
Tak, teď je to dobré; jen, pravda, aby tu i pro zimu zůstalo trochu
barvy; jen kopej dál, zahradníku, a udělej jamky pro žluté a korálové
proutky dřínu, pro zelené proutí zákuly, a tady u potoka pro
nachové a zlaté proutí vrbové. A teď už nemůžeš víc udělat; rok je
krátký a nemá víc než čtvero ročních časů.
Počkej, co je tenhle slabý proutek? Vida, to je Prunus
sachalinensis, třešeň ze Sachalinu; i najdi pro ni veliké místo, neboť
tento proutek bude keřem vysokým třicet metrů. A tohle útlé
košťátko, to je třešeň hisakura, jež jednou doroste tak, že div nebude
plout po nebi růžovým oblakem svých květů; a ještě tu ten proutek,
to bude střemcha mohutná jako báň, střemcha ze zahrady dětství.
A to už je všechno, ne? Nu, chválabohu, kousek půdy je osazen.
Kolem duní černé a hluboké lesy, vysoko šlehají světlé kmeny
jasanů, v podzimním slunci zlátnou koruny dubů těžké a plné jako
skály; ale člověk proutky sázející je vůbec nevidí; rozhlíží se po své
měřici půdy, kde z mokré trávy hole a vyzáble čouhá několik
temných proutků, a šeptá si s hlubokým a skoro zbožným
uspokojením:
“Tak, teď už to tu není tak holé!”


Pan Karel Čapek, Kalendář (zdarma ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha).

23. října 2011

Vlnění

Nemá náhodou někdo tip, kde se dá koupit v Praze levně vlna? Nebo nepotřebuje se někdo zbavit nějakých klubíček? Budu ráda za cokoli, zima teprve začíná a dlouhé večery jsou ideální na domácí přípravu guerillových pletacích a háčkovacích akcí. 


První pavučina

Včera mě na výletě napadlo, čím bych mohla přes zimu okrašlovat Stromovku. Večer proběhla příprava (uháčkování středu) a dnes ráno jsme se s panem Pavoukem vydali zavěsit první pavučinu.






A protože se tak hezky povedla, nebude určitě poslední! Hledejte... Anebo ještě lépe - přidejte se! Pokud se vám pavučina líbí, vyrobte taky nějakou, umístěte ji na vhodném místě (jen myslete na ptáky, aby se do ní nezamotali), vyfoťte a pokud máte kde, vystavte na netu. Nebo mi fotky pošlete a já je dám sem na blog. Těším se!

21. října 2011

Zelí?

Dnes jsem dostala parádní dárek na své pařížské okno! Vzhledem k tomu, že patřím ke svobodným zelnářům, je opravdu tématický :-). 



Ale ono to prý nakonec není tak úplně zelí... No, každopádně to tak aspoň vypadá!

17. října 2011

Lichožrouti ve Stromovce!

Od loňských prázdnin, kdy na Vltavě dávali jako četbu na pokračování Lichožrouty, vím, kdo mi doma žere ponožky. Ale že se s Lichožrouty potkám i ve Stromovce, to mě teda překvapilo! Až půjdete kolem planetária, zaposlouchejte se poblíž budky do skvělého příběhu, navíc v nepřekonatelném podání paní Hrzánové.






Volní truhlíci ke společnému osázení

Tak mě napadlo, že by bylo prima podniknout nějaké společné partyzánské sázení. Na kraji Stromovky u výstaviště je pět velkých (cca 100 x 50 cm) betonových truhlíků. V jednom je má bylinková zahrádka, v druhém pomalu dokvítají petúnie (asi tam brzo zasadím nějaké jarní cibuloviny), ve třetím se bujaře rozrostl břečťan (že by nějaký kolega - partyzánský zahradník?), ale dva krajní jsou stále volné (když si odmyslíte tu hromadu plevele). Přidá se ke mně někdo? Viděla bych to na nějaký podvečerní výsadek v týdnu. Dejte vědět... Budu se těšit. 



14. října 2011

Levandulová...

Přišel čas sklidit levanduli na svém pařížském okně... Oproti loňsku je úroda daleko větší, mám radost. A taky mi to teď doma krásně voní...


11. října 2011

S podzimem sním o jaru...

Na dnešek byl naplánován nákup cibulek tulipánů a narcisek do jednoho z partyzánských truhlíků. Ale když ono tam všude viselo tolik pytlíčků se semínky... Prostě nešlo odolat a musela jsem jich pár koupit. No a kopretiny a třapatky se vysévají už v ÚNORU doma do truhlíků! Partyzánská sezóna začne daleko dřív, než jsem myslela, hurááá!


10. října 2011

Partyzánská bazalka na útěku!

Ach jo, prchla mi bazalka z truhlíku... Trošku mě to odradilo od plánované podzimní výsadby, místo vřesu to vidím spíš na cibulky jarních kytek. Ty snad nikdo nevyrýpne, když nebudou vidět...

9. října 2011

Sklizeň oregana

Tak jak jsem si myslela, ovládlo postupně oregano víceméně celý truhlík. Sklidila jsem odtud krásnou voňavou a obrovskou kytku, která po usušení naplnila celou velkou zavařovačku. Máme vystaráno až do další úrody! Příští rok už nebudu trápit žádné bylinky doma na okně a vysadím je rovnou sem. 


Opravdu už je podzim...

I když to tak dlouho nevypadalo, podzim už je opravdu tady. Minulou sobotu jsem v tržnici koupila vřes a bílé kateřinky a zaktualizovala tak své pařížské okno. A dnes jsem si užila zřejmě poslední den u otevřeného okna, sundala keramické zvonítko a okno zavřela... Podzim...