Vítám Vás na stránkách, které vznikly z potřeby sdílet radosti partyzánského zahradničení.
Ráda bych také představila pár svých nápadů na zkrášlení některých pozapomenutých míst v Holešovicích a v neposlední řadě doufám,
že se ke mně někdo přidá…

29. prosince 2011

Noční skřítci


Ivan Martin Jirous – Magor dětem

Co dělají noční skřítci

Každý večer, když holčičky usínají v postýlkách, ožívá noc, velká máma skřítků. Skřítci se narodili z černých paprsků tmy za nejtemnější bezměsíčné noci. Jsou hodní a hezcí, mají růžová průsvitná ouška a zelená očička, protože bydlí ve stínu hustých zelených rostlin, v lopuší a maliní u Kozákovic zahrady. Jsou vlhcí, jak žijou pod listím; někdy se proto zdá, že pláčou a možná, že opravdu pláčou. To ví jenom noc a hvězdičky, které jim svítí na jejich noční vrnění a šmejdění, hemžení a šustění, šťourání a rabušení. Skřítci se starají, aby svět vypadal pěkně a aby byly hezké věci na hezkých místech. Když k večeru na krajinu padá klekání, odhrnují skřítci lopuchové listy, zvědavě poslouchají. „Bude dneska noc?“, ptají se ptáků. A ptáci jim odpovídají: „To víte, že přijde, měkká jako peří nastlané v hnízdech a sladká jako jeřabiny. Ale proč se ptáte? Vždyť víte, že je to tak každý den.“ A skřítci zesmutní a naříkají: „Když my jsme tak maličcí, že si nic nepamatujeme. Všechno hned zapomeneme, máme malinké hlavičky. Ach ou! Když o tom přemýšlíme, hlavičky se nám tak rozpálí, že si je musíme chladit. Podívejte!“ - Skřítci střásali z lopuchových listů na rozpálená čela kapky rosy. Kapky zasyčely jako na žhavé plotně a vypařily se. „Ó – pípli ptáci – tohle jsme ještě nikdy neviděli! O tom se nám budou zdát krásné sny! Nezlobte se, ale musíme už jít spát, nebe má barvu ojíněných švestek, za chvilku je tady noc.“ „Tak jsme se dočkali,“ vydechli skřítci radostně. „Co budeme dneska dělat?“ „Budeme kartáčovat mech na střechách, aby byl pěkně zelený a líbil se hospodářovi.“ A skřítci se vydali do chléva k prasátku, nasbírali tam vypadlé štětinky, svázali je stébly trávy do malých kartáčků. Vylezli na střechu stodoly a čistili kopečky mechu. „To bude ráno krása,“ libovali si. Hospodář Láďa ráno mžoural na střechu trochu podezíravě, dlouho stál se zakloněnou hlavou, ale neříkal nic.
Skřítci jsou maličcí, mnohem menší než nejmenší holčičky, a proto se brzy unaví. Vždycky jeden den pracují a druhý den si hrají a odpočívají. „Dneska se teple oblečeme,“ říkají, „a půjdeme daleko, až dolů na městečko. Budeme se tam vozit na rafičkách hodin.“ A skřítci si vlezou na kostelní věž, usadí se na rafičkách a celou noc se pomaličku vozí pěkně dokola. Ale ráno! Zvony se rozezněly, jak svolávaly lidi na jitřní mši, a skřítci sotva stačili slézt a pelášili domů. Uši jim zalehly a celý den je brněly hlavičky, až s nimi vrtěli ze spaní.
Ale večer už byli zase čiloučcí a do růžova vyspinkaní. „Co bude dneska?“ ptali se nedočkavě jeden druhého. „Budeme nosit vodu do studně, aby nevyschla.“ A skřítkové začli běhat pod listím a po stéblech, sbírali kapky rosy do kornoutků z jasmínových květů. Kapku po kapce pouštěli do studně. Žbluňk, žbluňk! žbluňkaly kapky a skřítkům to znělo jako ta nejhezčí hudba. A máma se ráno divila, jak je voda ze studně chladná, čistá a hebká, ale to už skřítkové zase spali zavrtaní v krtčích hromádkách. Spali také pod lopuchovým listím, celí utrmácení po noční práci, urousaní, tlapičky ušmudlané. Hlemýždi je hladili tykadly a žížaly ožižlávaly.
A večer, když se navracel soumrak a vlhko táhlo z humen, skřítkové se zase probouzeli. „Bude dneska noc?“ ptali se ptáků. „Ach vy ušmudlánci,“ smáli se ptáci, „to už zase nic nevíte?“ Ale když viděli, jak se skřítkům třesou bradičky a slzičky se jim koulejí po ušpiněných bradičkách, rychle je ujišťovali: „To víte, že přijde, nebe na obzoru je jako rozlitý žloutek, sluníčko zapadá a za chvilku je noc tady.“ To jste hodní,“ děkovali jim skřítci, opadanými růžovými plátky si otírali slzičky a poskakovali po květech čínského zelí. „A co budeme dělat?“ „Dneska budeme jenom lenošit,“ povídá nejstarší skřítek, „protože jsme moc unavení. Budeme pozorovat hvězdy.“ A skřítci vytáhnou z tajných úkrytů v kopřivách střípky skla z rozbitých lahví. Jsou to nádherné střípky, zelené, žluté, hnědé a nejvzácnější – modré a červené. Skřítci si lehnou na záda do trávy a pozorují hvězdy. Hvězdy jsou zelené, modré, žluté a červené. Skřítci se slastně povalují a vzdychají nad kouzelným nebem. „Kdyby bylo takové pořád, to by bylo pěkné!“ Ale pak obloha začne blednout, nebe je světlejší a světlejší, blíží se ráno. Skřítci zahrabou sklíčka do tajných úkrytů a rozběhnou se domů. Skřítci lopuchoví pod listy lopuch, skřítci skořápkoví bydlí v rozbitých skořápkách od vajíček, jiní zalezou do prázdných hlemýždích domečků – a nejmenší, skřítci ořechoví, se schovají v ořechových skořápkách. Pak prospí celý den v chladných stínech lopuší, maliní a kopřiv a vánek je ovívá laskavým foukáním. A k večeru, když vánek uléhá, skřítkové vstávají. Zeptají se ptáků, jestli přijde noc, a ptáci s údivem zacvrlikají: „To jsme ještě nikdy neslyšeli, aby měl někdo takhle krátkou paměť. To víte, že ano, za chvilinku se začne stmívat.“ A skřítkové se radují, jako každý den, a volají na sebe: „Co budeme dělat dneska?“ Budeme leštit vajíčka!“ Potom se rozběhnou do chléva a ve žlabech zanesených senem a slámou hledají vajíčka, která hospodář nesebral, a natírají je sádlem. A hospodář Láďa se pak diví, jak krásná lesklá vajíčka slepice snášejí. Takhle se skřítci starají o to, aby na světě bylo pěkně.
A někdy si skřítci hrají na hrušky hniličky. Vylezou na strom, sednou si do řady na větev a tiše tam hřadují. Po nějaké době se jeden skřítek pustí a žuch! bouchne do trávy pod stromem. Žuch žuch! pustí se další skřítci. A tak to bouchá celou noc. Máma slyší ze zahrady temné bouchání a myslí si, že noční větřík shazuje jablka ze stromů. Takhle skřítci pletou lidem hlavy. To vše a ještě spousta, spousta dalších věcí se děje v noci, když velká máma skřítků rozsvítí nad světem světýlka hvězd. Dobrou noc, Marto, dobrou noc, Františko!

A někdy se skřítci rozhodnou, že zachrání jednu smutnou květinu na chodbě pražského činžáku...




25. prosince 2011

Štědrý večer

Vypadá to, že partyzánské zahradničení schvaluje i Ježíšek! Pod stromečkem jsem totiž našla parádní motyčku a taky krásný letní zahradnický šatičky. Dopadlo to tak, že jsem v nich stála v předsíni před zrcadlem s motyčkou v ruce (moc se k sobě hodí) a ptala se, jestli už bude léto. Prý za chvíli...


Štědrý den

Na dnešek jsem schovala ptáčkům poslední slunečnici z letošní úrody, a tak jsme se vydali dopoledne na malý výlet, zakončený krmením "dravé zvěře" ve Stromovce. Moc jsem si to užila... 




18. prosince 2011

Jaro?

Celý minulý týden jsem při večerních procházkách Stromovkou měla pocit, že je jaro. Foukal teplý vítr a něco zvláštního bylo cítit ve vzduchu. Tak trochu jsem si říkala, že si to jen namlouvám, ale dnes ráno jsem zjistila, že to nebyl jen můj dojem...



Tahle primulka bydlela na jaře na mém pařížském okně a když dokvetla, vysadila jsem ji na záhonek k partyzánským tulipánům. Dobře jsem udělala, je vidět, že se jí tu daří. A pak že v zimě příroda spí!

12. prosince 2011

Mozaika

Tomuhle říkám trvanlivá guerilla! Už jednou se někdo snažil tyhle záhadné objekty, kterých je plná Stromovka, zkrášlit opletením. Tohle řešení snad bude mít delší životnost. Děkuju neznámým tvůrcům za zpříjemnění procházky milým překvapením. 



Druhý svetřík

Opět slunečné nedělní dopoledne (letos je krásný podzim, všimli jste si toho?), takže co lepšího dělat, než jít oblíknout druhý partyzánský svetřík statnému dubisku! Děkuji za pomoc a focení panu Pavoukovi a také musím přiznat, že celý svetřík jsem nepletla já. Dostala jsem jako dárek spoustu různých klubíček a taky velký upletený kus něčeho, který se stal základem svetříku na druhou větev mého oblíbeného stromu. Takže tento výtvor je částečně dílo Mefistovo...







21. listopadu 2011

Koloběh slunečnic ve Stromovce

Letos v březnu jsem odsypala z krmení pro sýkorky pár slunečnicových semínek. A dnes jsem jim je začala vracet... 




14. listopadu 2011

Veselé pletení

Další slunečná neděle jako stvořená pro oblečení mého prvního partyzánského svetříku. Navíc se dost ochladilo, takže už byl vlastně nejvyšší čas strom trochu zahřát. A aby nebylo zima nám, měli jsme s sebou díky mé mamince výborné svatomartinské víno (nová červená odrůda Nitra). Takže opravdu veselé pletení!







9. listopadu 2011

Noční

Poslední venkovní výsadek tohoto kalendářního roku a zároveň první opravdu noční partyzánská akce. Snad všechny cibulky v pořádku přečkají zimu a na jaře vyrostou hyacinty, narcisky a tulipány v celé své kráse. 





7. listopadu 2011

Páně Čapkovo doporučení...

...aneb proč spojit partyzánské zahradničení s partyzánským pletením či háčkováním. 

Nejhůř je zahradníkovi, když nastanou holomrazy. Tehdy země
ztuhne a vyschne na kost, den za dnem a noc za nocí hlouběji;
zahradník myslí na kořínky, které zamrzají v půdě mrtvé a tvrdé
jako kámen; na větévky až do dřeně prozáblé suchým a ledovým
větrem; na mrznoucí pupence, do kterých na podzim rostlina sbalila
svých pět švestek. Kdybych věděl, že to pomůže, oblékl bych svou
cesmínu do vlastního kabátu a na janovec bych navlékl své vlastní
kalhoty; pro tebe svléknu svou košili, azalko pontská, tebe, dlužicho,
přikreju kloboukem, a na tebe, krásnoočko, už nezbývají než mé
ponožky; i vezmi zavděk.


Pan Karel Čapek, Zahradníkův rok (doporučeně-povinná četba pro všechny /a nejen/ partyzánské zahradníky; zdarma ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha.

6. listopadu 2011

Třetí pavučina

Dnes se po dlouhé době ukázalo sluníčko, takže bylo naprosto jasné, co s načatou nedělí...


3. listopadu 2011

První partyzánský svetřík

Od pondělí bojuju doma se zákeřným bacilem a kromě toho pletu v posteli svůj první partyzánský svetřík. Dnes jsem se odhodlala odpoledne na chvíli do Stromovky, zkontrolovala obě pavučiny (OK) a hlavně hledala strom, kterému by svetřík padl. Pár nápadů mám, ale rozhodnutá ještě nejsem. Budu to určitě potřebovat zkonzultovat s panem Pavoukem.



30. října 2011

Druhá pavučina

Stejně jako minulou neděli i dnes jsme se vydali s panem Pavoukem do Stromovky, abychom zavěsili naši další pavučinu. Tentokrát jsem pod odborným vedením šmodrachala hlavně já. Výsledek posuďte sami. 





Už se těším, co spácháme příště...

29. října 2011

Zahradníkův rok

Po včerejším večeru s krásnými texty pana Čapka zatoužila jsem jako správný knihomol a knihomil po Zahradníkově roku v knižním vydání. A ve zřejmě jediném otevřeném antikvariátu na mě čekalo moc hezké vázané a ilustrované vydání! Tak se teď chvílemi ztrácím v páně Čapkově zahradě plné rostlin, práce, laskavého humoru, lásky k zahradničení a hlavně pokory k přírodě, k její síle a zázrakům. Úžasná a velmi inspirativní knížka, moc doporučuju. 

28. října 2011

Pozdravení z Vinohrad

Díky projektu Praha město literatury mám výbornou radu pro všechny partyzánské zahradnice a zahradníky, nešťastné z končící sezóny:

"Květináče! Vždyť je možno pěstovat kytky v květináčích! Rázem se mu zjeví houští palem a latánií, dracén a tradeskancií, asparágů, klívií, aspidister, citlivek a begónií v celé své tropické kráse; a mezi nimi, víme, pokvete nějaká ta urychlená primule a hyacint a brambořík; z předsíně uděláme rovníkovou džungli, po schodech budou splývat visuté úponky a do oken dáme kytky, které pokvetou jako blázni. Tu tedy člověk zahradník vrhne rychlý pohled kolem sebe; nevidí už pokoj, který obývá, nýbrž rajský prales, který tu vytvoří, a běží k zahradníkovi za roh, aby si přinesl plnou náruč vegetačních pokladů."

Pan Karel Čapek, Zahradníkův rok (doporučeně-povinná četba pro všechny /a nejen/ partyzánské zahradníky; zdarma ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha).

27. října 2011

Pan Čapek partyzánským zahradníkům a zahradnicím

PODZIM NEBOLI SÁZENÍ
Řekněme, že máte někde venku, mezi loukami a lesy, svůj srub,
bungalov, víkendhaus nebo jak to jmenujete; a kolem něho kousek
půdy, který nazýváte svým; nebo řekněme, že nic takového dosud
nemáte, ale že byste to chtěli mít. V tom případě vězte, že tito dnové
podzimní nejsou doba, kdy se člověk hospodář ukládá  k zimnímu
spánku, nýbrž právě naopak doba, kdy v něm mocně hárají mízy
sadařské; i počne na své měřici půdy vysazovat všeho druhu keře,
stromky a stromy, polokmeny a pyramidy. Jaro je doba květů,
kdežto podzim je sezóna, kdy i zahradník uzrává v jadrné dřevo a
nasazuje budoucí košaté koruny; což se projevuje tím, že kope do
země jamky a do nich ukládá kořínky toho, co jednou bude bujným
keřem nebo stoletým stromem; pak je zahrne půdou, přišlápne
nohou a řádně proleje, a je to; nyní budiž ponecháno přírodě, aby
ukázala, co dovede.
Ano, do stínu zdi jarní meruzalku, a u pumpy poroste černý bez;
odjakživa patří chebzí k venkovským pumpám. Toto bude řádka
šeříků, a k jejich modrým a lilákovým hroznům nesmí chyběti zlatý
déšť čilimníku. SyringaGlaburnum: což neznějí už ta jména jako
vyzvánění zvonů ranních a večerních? A musí tu kvést pustoryl pro
vůni jarního večera, a slunce polední bude jiskřit na bělostných
květech trojpuku nebo tavolníku; nic pak není krásnější po jarní
přeháňce než rudé kalíšky vajgélie, vážně a bohatě žehnoucí z
těžkého, zroseného lupení. Ano, to vše tu musí být;  a ještě Rosa
rugosa a rumělková kdoulička, a hloh, ano, jaký by byl na světě
život bez hloží? To tedy by bylo aspoň to hlavní –
Ale ne; není přece jenom jaro; což nechtějí mít svou krásu i dny
podletní a podzimní? Jen kopej dál své jamky, zahradníku; tady
musí nést skalník a dříšťál své rudé bobulky a jeřáb se ověsit
bohatými hrstmi cinobrových korálů; tady zahoří podzimním
nachem jedovatá škumpa a zaplane tatarský javor jako hořící keř.
Tak, teď je to dobré; jen, pravda, aby tu i pro zimu zůstalo trochu
barvy; jen kopej dál, zahradníku, a udělej jamky pro žluté a korálové
proutky dřínu, pro zelené proutí zákuly, a tady u potoka pro
nachové a zlaté proutí vrbové. A teď už nemůžeš víc udělat; rok je
krátký a nemá víc než čtvero ročních časů.
Počkej, co je tenhle slabý proutek? Vida, to je Prunus
sachalinensis, třešeň ze Sachalinu; i najdi pro ni veliké místo, neboť
tento proutek bude keřem vysokým třicet metrů. A tohle útlé
košťátko, to je třešeň hisakura, jež jednou doroste tak, že div nebude
plout po nebi růžovým oblakem svých květů; a ještě tu ten proutek,
to bude střemcha mohutná jako báň, střemcha ze zahrady dětství.
A to už je všechno, ne? Nu, chválabohu, kousek půdy je osazen.
Kolem duní černé a hluboké lesy, vysoko šlehají světlé kmeny
jasanů, v podzimním slunci zlátnou koruny dubů těžké a plné jako
skály; ale člověk proutky sázející je vůbec nevidí; rozhlíží se po své
měřici půdy, kde z mokré trávy hole a vyzáble čouhá několik
temných proutků, a šeptá si s hlubokým a skoro zbožným
uspokojením:
“Tak, teď už to tu není tak holé!”


Pan Karel Čapek, Kalendář (zdarma ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha).

23. října 2011

Vlnění

Nemá náhodou někdo tip, kde se dá koupit v Praze levně vlna? Nebo nepotřebuje se někdo zbavit nějakých klubíček? Budu ráda za cokoli, zima teprve začíná a dlouhé večery jsou ideální na domácí přípravu guerillových pletacích a háčkovacích akcí. 


První pavučina

Včera mě na výletě napadlo, čím bych mohla přes zimu okrašlovat Stromovku. Večer proběhla příprava (uháčkování středu) a dnes ráno jsme se s panem Pavoukem vydali zavěsit první pavučinu.






A protože se tak hezky povedla, nebude určitě poslední! Hledejte... Anebo ještě lépe - přidejte se! Pokud se vám pavučina líbí, vyrobte taky nějakou, umístěte ji na vhodném místě (jen myslete na ptáky, aby se do ní nezamotali), vyfoťte a pokud máte kde, vystavte na netu. Nebo mi fotky pošlete a já je dám sem na blog. Těším se!

21. října 2011

Zelí?

Dnes jsem dostala parádní dárek na své pařížské okno! Vzhledem k tomu, že patřím ke svobodným zelnářům, je opravdu tématický :-). 



Ale ono to prý nakonec není tak úplně zelí... No, každopádně to tak aspoň vypadá!

17. října 2011

Lichožrouti ve Stromovce!

Od loňských prázdnin, kdy na Vltavě dávali jako četbu na pokračování Lichožrouty, vím, kdo mi doma žere ponožky. Ale že se s Lichožrouty potkám i ve Stromovce, to mě teda překvapilo! Až půjdete kolem planetária, zaposlouchejte se poblíž budky do skvělého příběhu, navíc v nepřekonatelném podání paní Hrzánové.






Volní truhlíci ke společnému osázení

Tak mě napadlo, že by bylo prima podniknout nějaké společné partyzánské sázení. Na kraji Stromovky u výstaviště je pět velkých (cca 100 x 50 cm) betonových truhlíků. V jednom je má bylinková zahrádka, v druhém pomalu dokvítají petúnie (asi tam brzo zasadím nějaké jarní cibuloviny), ve třetím se bujaře rozrostl břečťan (že by nějaký kolega - partyzánský zahradník?), ale dva krajní jsou stále volné (když si odmyslíte tu hromadu plevele). Přidá se ke mně někdo? Viděla bych to na nějaký podvečerní výsadek v týdnu. Dejte vědět... Budu se těšit.