Jaro aspoň mezi okny...

Začínají mě svrbět zelené prsty, ale budu si muset ještě nějaký čas vystačit jen se svými okny. Ale i tak je to lepší než nic!

Páně Čapkovo jarní moudro

...Tedy pokud se týče toho rašení, už se to opravdu začíná: tuhle se vysunuje z půdy zavalitý pucek, puk tlustý a zavřený, tamhle se řásně rozvírá mladý lupínek tak krásně zelený, že nikdy jindy nic tak zeleného není; ale to není všechno. Když se na to podíváte blíž, vidíte, že se ten mladinký život prodírá z práchně a tlení loňského podzimu; že až po krk vězí v hromadném pohřebišti loňské vegetace. Teprve zjara se pochovává loňský list; teprve v době rašení se obrací v prach a popel. Když se na to pořádně podíváme, není jarní půda poseta květem; daleko víc je poseta mrtvým listím a tlením a rozpadem toho, co bylo vloni. Teď teprve se pohřbívá minulý rok; teprve teď se vrací mrtvý život do země, ze které vzešel. Není vzkříšení mrtvých; je vzkříšení mezi mrtvými.
Počkej, svěží lístku mezi hnijícím chřástem, tohle tím chceš říci: věčná současnost života a smrti.

Pan Karel Čapek, Kalendář - Podjaří

Zelené a zahradníků ve městě není nikdy dost!

Co se děje v (pražské) trávě? Podívejte se!

Jak jsem byla nestoudná (a co z toho bylo...)

Pan Karel Čapek ve své knize Zahradníkův rok radí městským zahradníkům:

...Jsou sice chvíle, kdy si zahradník přál pěstovat, přehazovat a kompostovat všechny ty ušlechtilé půdičky, přísady a hnojíky; bohužel by mu pak na zahrádce nezbylo místa na kytky. Tu tedy aspoň zlepšuje půdu, jak může; shání doma vaječné skořápky, spaluje kosti od oběda, schovává své ostříhané nehty, vymetá z komína saze, vybírá z dřezu písek, nabodne na ulici na hůl krásný koňský celák, a to vše pečlivě zarývá do své půdy; neboť jsou to kypřivé, teplé a hnojivé substance. Vše, co je, se buď hodí do půdy nebo ne. Jen zbabělý stud brání zahradníkovi, aby nešel sbírat na ulici, co utrousili koně; ale kdykoliv uvidí na dlažbě pěknou hromádku mrvy, vzdychne si aspoň, jaké je to mrháni božím darem...

Když jsem tedy narazila ve Stromovce na moc pěknou hromádku koňských koblížků, neváhala jsem, zbaběle se nestyděla, a před zraky udiveného dítěte i kolemjdoucích ji hbitě posbírala a zanedlouho jí i pohnojila svůj osázený truhlík na kraji parku. Že jsem musela přelézt plůtek, který tam normálně nebývá a pak vysvětlovat ochrance od kamionu plného motorek Harley Davidson, že si tam jenom tak hnojím (v tu chvíli se dítě v kočárku opravdu hodně snažilo dělat, že ke mně nepatří), to mi moc nevadilo. Ale to, že v truhlíku potom výrazně povyrostly nejen mnou zasázené petúnie, ale i plevel, mezi kterým se nebohé květiny téměř ztrácely, to už mi vadilo dost! Nikdy jsem nic nehnojila a bude to tak i dál. Partyzáni si musí poradit i bez koblížků!

Jak bylo v Knihovně Stromovka

Kromě Rózy si pohádky o tom, jak se javor žlutostrakatil a co se všechno může stát, když máte diář, který si nic nepamatuje, poslechlo i pár dětí a rodičů. Ale zase hodně lidí kolem jen prospěchalo domů... Nechápu to, vždyť byla neděle!

Zastavte se v neděli v Knihovně Stromovka

Knihovna Stromovka otevírá za dobrého počasí a správného rozpoložení knihovnice. Obojí snad nastane v neděli 7. září kolem čtvrté hodiny odpolední. Deky, kufr plný knih pro malé i velké, předčítání na přání...

Těším se na všechny čtenáře na louce mezi planetáriem a restaurací Vozovna. Od zastávky tramvaje Výstaviště Holešovice jděte po šipkách. Těším se!